José Manuel Caballero Bonald: Válka

Válka je nesmysl, druh všeobecné poruchy. Po tolika staletích bojů jsou velká díla světové literatury věnována válce, od hinduistických posvátných knih až k Bibli. Především Starý zákon a potom Ilias a Odysea. Všechno jsou to války, popisy válek, toho, jak lidé zabíjí lidi. A tohle je opravdu nesmysl. Když se nad tím člověk zamyslí, zdá se, že si nikdo vlastně nedokáže vysvětlit, jak  je možné, že válka stále existuje, že existuje legální možnost, v uvozovkách, legální možnost, aby lidé zabíjeli lidi. A myslím si, že tohle  je katastrofa lidského vývoje. Nejsme dostatečně vyvinutí, abychom zabránili produkci dalších válek. Byl jsem malé dítě, když válka začala. Bylo mi osm nebo devět let a když skončila bylo mi dvanáct, a tak jsou moje vzpomínky velmi nejasné. Ale ano, mám v mysli celou řadu konkrétních  událostí, které se mi vryly do paměti. Například jak jsem se vykláněl z balkónu našeho domu a viděl na ulici ležet mrtvého muže, který krvácel. To je nesmazatelný obraz člověka, který byl zastřelen. Víc než dítětem války se raději nazývám dítětem republiky, které žilo v době občanské války. A nejraději ze všeho si říkám adolescent poválečného období. První pováleční adolescenti byli v mém věku. Byla to poetická  nebo literární skupina 50. Nejhorší bylo poválečné období, pomsta, boj, porušování práv, pronásledování poražených až k smrti. Zvěrstva poválečného období, která stále visí ve vzduchu  bez omluvy. Neexistoval soud, který by se zaobíral těmito ohavnými zločiny, ne v době války, ale po válce, mám na mysli hlavně pronásledování poražených, kteří nesmýšleli stejně jako vítězi. Pronásledovaní až k smrti. Válka je pozadím, které se neustále objevuje v mém literárním díle. Nemám básně konkrétně spojené s válkou, krom některých, ve zkratce to, co jsem vždy dělal, bylo používání paměti. Paměť je pro mě spínacím faktorem literární činnosti. Kdybych neměl paměť, nemohl bych psát. Píši touto pamětí, upravováním paměti v souladu s potřebami kontinuity vyprávění nebo básně.  V každém případě je to moje paměť, která vždy koná. V tomto smyslu je moje paměť zaplavená vzpomínkami na válku. Ve všech románech je vždy někdo, kdo přežil válku, kdo jí trpěl. Někdo, kdo ve válce bojoval a čelil důsledkům tohoto boje. Konec konců, vždy existovaly problémy spojené s občanskou válkou, neúprosným způsobem.

 

José Manuel Caballero Bonald

 

José Manuel Caballero Bonald, španělský romanopisec a básník, se narodil 11. listopadu 1926 ve městě Jerez, v provincii Cádiz. Od svého mládí se angažoval proti diktatuře Franciska Franca. Patří mimojiné  do básnické skupiny 50 spolu s Ángelem Valentem, Claudiem Rodrígézem a José Augustínem Goytisolem. Několik let žil mimo Španělsko a po návratu začal pracovat pro Španělskou královskou akademii. Je nositelem cen  Premio de Poesía Platero (1950), Accésit del Premio Adonáis (1952), Premio Boscán (1959), Premio de la Crítica (1963, 1974 y 1977), Premio Fundación Pablo Iglesias (1978), Premio Ateneo de Sevilla (1981), Premio Plaza & Janés (1988), Premio Andalucía de las Letras (1990), Medalla de Oro del Círculo de Bellas Artes de Madrid (2000), Premio Reina Sofía de Poesía Iberoamericana (2004), Premio Nacional de las Letras Españolas (2005), Premio Internacional Terenci Moix (2005), Premio Nacional de Poesía (España) (2006), Premio Internacional de Poesía Federico Garcia Lorca (2009), Premio ABC Cultural & Ámbito Cultural (2010).


Submit your comment

Please enter your name

Your name is required

Please enter a valid email address

An email address is required

Please enter your message

Report from the Besieged City/Informe sobre la ciudad sitiada/گزارش شهر محصور/ Správa z obliehaného mesta © 2017 All Rights Reserved